Důkazy, které jsme zatím získali, potvrzují naši původní hypotézu o vyvolání protinádorové imunitní reakce devitalizovanou nádorovou tkání. V devitalizovaném melanomu jsme krátce po zákroku prokázali imunohistochemicky intenzivní expresi proteinů teplotního šoku HSP70 a gp96. Je známé, že tyto proteiny váží nádorově specifické peptidy a takovéto komplexy jsou schopné přes antigen-prezentující buňky indukovat protinádorovou imunitní reakci. V souladu s tím jsme pak následně nalezli za pomoci průtokové cytometrie ve všech nádorech vysokou koncentraci cytotoxických T lymfocytů, které v nich před vlastním zákrokem nebyly téměř přítomné. Cytotoxické T lymfocyty jsou efektorové imunitní buňky, které jsou schopné specificky likvidovat nádorové buňky ve všech lokalitách v organismu – v primárních nádorech a v metastázách. Uvedené výsledky ukazují, že devitalizovaná nádorová tkáň indukuje protinádorovou buněčnou imunitní reakci. Devitalizační techniku by tak bylo možné zařadit mezi imunoterapeutické postupy (specifická aktivní imunoterapie autologní nekrotizující nádorovou tkání), kterým je v rámci experimentální a klinické onkologie věnována v posledních letech celosvětově značná pozornost. Bližší objasnění biologických pochodů nastartovaných devitalizací a vedoucích k zániku nádorových buněk je cílem dalších pokusů.
Pro potvrzení obecnější platnosti léčebného efektu na nádorovou tkáň bylo devitalizačním zákrokem ošetřeno rovněž kolem 90 fen s histologicky verifikovaným karcinomem mléčné žlázy. Rovněž u tohoto typu nádoru byl zaznamenán pozitivní účinek devitalizační léčby. Bylo zjištěno, že úspěšnost zákroku byla do určité míry závislá na stáří ošetřených zvířat (do stáří 10 let – úspěšnost 65%, u starších zvířat – úspěšnost 40%). Dalším modelem, na kterém testujeme účinek devitalizace, je inokulovaný sarkom u laboratorního potkana Lewis. Všechny zatím získané výsledky ukazují, že unikátní protinádorový efekt devitalizačního zákroku není druhově ani nádorově specifický. Tak by se devitalizační technika mohla uplatnit rovněž při léčbě některých maligních nádorů v klinické praxi, jak to bylo již dříve prokázáno u několika pacientů s inoperabilními nádory střev (Fortýn et al.-Z. exp. Chir. Transplant. künstl. Organe 18:42-50, 1985, Fortýn et al.–Klin. onkol. 1:7-10, 1989).